barbet1Z historie
Barbet je – nebo lépe řečeno byl – podivuhodné a poněkud tajuplné plemeno. Byl z toho důvodu, že jeho dnešní existence je až výsledkem moderní rekonstrukce, jíž se v 70. letech ujali francouzští chovatelé; postupovali podle vzoru dochovaných kreseb Barbeta ze 16. století. Současný Barbet je tedy spíše „formou“, nikoli „obsahem“ skutečného Barbeta. Zopakovat totiž – alespoň přibližně – vývoj, jímž původní Barbet prošel, bylo prostě nemožné.
Základní potíž už je v jeho zařazení. Podskupina vodních psů o jeho minulosti napovídá jen velmi málo: starofrancouzský vodní pes, lovec používaný k vodním pracím, měl velmi blízko ke psu kachnímu, caniche, vodnímu PUDLOVI. Toho Theodor Studer v díle „Die prähistorischen Hunde in ihren Beziehungen zu den gegenwärtigen Rassen (Prehistoričtí psi a jejich vztah k současným plemenům)“ z roku 1901 považoval na základě výzkumu lebky za výsledek křížení chundelatých ovčáckých psů s loveckým psem. Z této strany by tedy Barbet mohl být považován za jednu z nejstarších forem honiče, zároveň za formu a předka některých ovčáckých psů, zejména starofrancouzského ovčáka – BRIARDA.
Konečně – vzhled Barbeta s bohatě osrstěnou obličejovou partií (podle níž byl zřejmě pojmenován), jeho celková stavba těla i dlouhý, rovněž dobře osrstěný ocas, velmi upomíná na ovčáky asijské vývojové větve, ať už PYRENEJSKÉHO nebo KATALÁNSKÉHO OVČÁKA, BEARDED KOLII nebo – ve zmenšeném vydání – předka STAROANGLICKÉHO OVČÁCKÉHO PSA bobtaila, již vyhynulého cumberlandského ovčáka. C.V. Heppe v roce 1751 (Aufrichtiger Lehrprinz) kladl na základě osrstění „tváře“ rovnítko mezi Pudly a Barbety a považoval je za původem maďarské, náruživé vodní psy. Byl tedy Barbet honič nebo ovčák? Byl zřejmě tím i oním. Křížení ovčáků s loveckými psy nebylo ničím nepřirozeným, protože i ovčácký pes stále zůstává psem, se všemi instinkty psovité šelmy, navíc v minulosti kladli zvláště méně majetní majitelé psů důraz na jejich všestrannou upotřebitelnost. Obdobných příkladů lze uvést více, především již zmíněného nizozemského „farmářského psa“, DRENTSKÉHO KOROPTVÁŘE, nebo RHODÉSKÉHO RIDGEBACKA, lovce lvů, využívaného u stád dobytka. Analogický příklad uvádí J.V. Černý v díle „Myslivost“: „jezevčíci nečiní zvláštní druh mysliveckých psů. I z rodu psů hlídacích, zvláště pak ovčáckých, bývají výteční jezevčíci. Ačkoli jsou tedy jezevčíci rozliční, bývají přece nejčastěji potomci psů ovčáckých, prostřední velikosti, chundelatí, barvy šedé, černé nebo žlutavé, s dlouhým ohonem zakrouceným a s polozavěšenými slechy.“ Jezevčíci jsou zde míněni psi k lovu jezevců, popis ovšem téměř do detailu odpovídá podobě Barbeta.
K původu a vývoji psa zvaného Barbet existuje více teorií. Pro Hanse Räbera je Barbet takřka synonymem vodního psa, canis aquaticus (tento polatinštělý výraz je ovšem základem zkreslených východisek u mnoha kynologických teorií: pes dostane latinské jméno a je zde taxon, systematická klasifikační jednotka). Odvolává se na přírodovědce Carla von Linné (1707-1778), který shrnul všechny dlouhosrsté a huňaté psy, používané pro lov vodní pernaté zvěř, pod souborné označení canis aquaticus.
Označování Barbeta jako „všestranného francouzského ohaře“, uváděné v některých německých pramenech (Anderesová, 1996), se opírá o jeho loveckou minulost a jistou podobnost s ostnosrstými ohaři, grifony. Vývojová provázanost na lince „od ovčáckého psa ke psovi na vodní ptactvo“ je ovšem směrem k ohařům dost pochybná, stejně jako jeho krevní účast v plemenech německý drátosrstý ohař, pudlpointer, či u griffonů – Korthalsova a již vyhynulého Bouletova. Přesnější je označení starofrancouzský vodní pes. Francouzský autor Diguet v knize „La Chasse au Marais – Lov v mokřinách“ z roku 1889 o Barbetovi soudí, že není příliš valným stavěcím psem – chien d’arrět. Přesto to dokáže a jak praví i současný standard – musí vyhledávat zvěř, která se ukrývá ve vegetaci při vodních plochách, a vyhánět ji. Střelenou zvěř dohledává a přináší lovci. Barbet má z vývojového hlediska ale mimořádný význam v tom, že figuruje jako přímý předek malých společenských psíků, BIŠONKŮ. Značná variabilita ve velikosti Barbeta, příznačná pro původní, starobylá, vývojově primitivní čili neprošlechtěná plemena, přinášela i velmi malé formy, jímž se říkalo „barbetík“, malý barbet, barbichon, později už pouze bichon.

Návrat této prastaré rasy
Postupně byl Barbet vytlačován mladšími rasami jako Griffony a Pudly a ke konci 19. století málem zcela zmizel, což bylo ovlivněno módou, ale také tím, že lov na vodní zvěř ztratil na svém významu. Teprve začátkem 70. let min.stol. se rozhodli obdivovatelé této, ve Francii více méně vymřelé psí rasy, ji opět obnovit.  Proto shromažďovali Barbetu podobné psy, tzv. ATI-psy (á titre initial), za účelem je cíleně spárovat. Později byly pro osvěžení krve nakříženy také rasy ze stejné rodiny: Pudl (1989 a 1990), Portugalský vodní pes (1992 a 1995), Irský vodní španěl (1998) a Španělský vodní pes (2000). Cílem chovu bylo vyšlechtit psa milujícího vodu a aport, který je zdravý, odolný, milující lidi a oddaný své rodině. Sice je tato rasa stále ještě vzácná, ale těší se v posledních letech rostoucí oblibě. Ještě téměř před 20 lety existovalo na celém světě jen 400 jedinců této rasy. V současnosti činí celkový počet Barbetů okolo 4500, z toho kolem 350 žije ve Švýcarsku. (pozn. překladatele – v České republice jsou v této době registrováni 4 jedinci).
Charakteristika
Veselý, velmi orientovaný na člověka, učenlivý, přizpůsobivý. Tyto vlastnosti dělají z Barbeta ideálního rodinného psa - pokud si uvědomíme, že vášnivě rád plave, může být náruživým lovcem a jeho srst vyžaduje intenzivní péči.
Francouzský vodní pes je považován za inteligentního a hravého, živého a pozorného, velmi pevně spojeného se svou rodinou, ale přesto otevřeného cizím lidem. A jako vášnivý milovník vody a stejně jako nepolepšitelný „špindíra“ je Barbet všechno jiné než choulostivý. Je vždy plný energie, velmi rád plave a nebojí se ani mokra ani zimy. Vybaven svou hustou, dlouhou a zvlněnou srstí je tento vousáč, což francouzsky znamená „La Barbet“, sice robusní a silný chlapík, ale zároveň vysloveně dobromyslný, vyrovnaný a citlivý. Láskyplný unikát, který cítí i tu nejmenší slabost svého majitele. Přes veškerou přizpůsobivost a závislost mohou někteří zástupci plemene prokázat silný lovecký instinkt vypovídající svému původu loveckého psa ve vodě a bažinách.
Na první pohled odpovídá Barbet typu psa, který je v dnešní době často žádán: ne příliš velký a ne moc malý, kudrnatý, trochu zvláštně vypadající, veselý s nekonfliktním chováním. Ve skutečnosti má tento středně velký pes s dlouhou a kudrnatou srstí radost vepsánu přímo ve „tváři“. K tomu je vysloveně společenský typ, hravý a podnikavý kamarád. Není hazardér ani ustrašenec, což z něj činí přizpůsobivého a přívětivého společníka, kterého můžete s sebou vzít kamkoliv. Dobře se snáší i s ostatními psy. Cítí se stejně dobře v bytě ve městě jako v domě se zahradou. Hodí se jak do rušné rodiny s dětmi, tak do klidné jednočlenné domácnosti nebo ke starším lidem.
Jako temperamentní pes, který miluje pohyb, má samozřejmě Barbet své požadavky a potřeby. Vyžaduje pravidelné procházky a další aktivity. V podstatě je Barbet všestranně využitelný, a když ho zaměstnáte úkoly, které se mu líbí, bude je dělat s horlivostí a nadšením. S Barbetem se můžete věnovat canisterapii, obedience, agility i ostatním psím sportům. Vybaven vynikajícím čichem je tento vodní pes vhodný obzvláště pro čichací práce jako Maintrailing, stopu nebo hledání lanýžů. Stále častěji je cvičen také jako slepecký pes. Přestože jsou Barbeti poslušní, spolupracující a lehce vychovatelní psi, výchovu potřebují vždy laskavou, ale důslednou.


Péče
V závislosti na délce a kvalitě srsti je Barbet pes náročný na údržbu srsti. Barbet nelíná. Jeho srst se musí občas zkrátit nebo ostříhat. Pokud je dlouhá, má sklony plstnatět, což vyžaduje každý týden důkladně vykartáčovat. Jako pravý milovník vody je Barbet náchylný k zánětům uší. Příležitostně je třeba vytrhat chloupky vyrůstající z vnitřku boltce.

Pro účast na výstavě krásy je pro tuto rasu typický „look“ s dlouhými chlupy nutností. Pokud máte Barbeta jen jako rodinného mazlíčka, můžete jeho srst každých pár měsíců ostříhat nebo zkrátit nůžkami na požadovanou délku. Barbet se nestřihá do žádného speciálního tvaru, jeho srst by měla být všude stejně dlouhá, pes by měl vypadat přirozeně a rustikálně. Vzhledem k požadavkům na údržbu by se měl Barbet již v útlém věku zvykat na česání, koupel a fénování.
Barbet je zdravý, silný, vodě a zimě odolný pes bez dědičných onemocnění specifických pro toto plemeno. Špatně snáší horko. Jako pozdě dospívající pes je tělesně plně vyvinutý a povahově ustálený až okolo třetího roku věku. Naštěstí ale pak zůstává dlouhá léta nadšený, odolný a dychtivý se učit. Očekávaná délka života je 12 až 14 let.
barbet2

BARBET
Země původu: Francie
FCI č. 105
Skupina 8: Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 3: Vodní psi
Celkový vzhled: středně velký pes, pro nějž je charakteristická hustá, zvlněná srst, zajišťující účinnou ochranu proti chladu a vlhkosti. Srst vytváří vous na bradě, což dalo plemeni jméno. Délka těla je o málo větší než kohoutková výška.
Velikost: kohoutková výška u psů 58-65 cm, u feny 53-61 cm, s tolerancí 1 cm.
Zbarvení: jednobarevně černý, šedý, hnědý, plavý, pískový, bílý nebo více či méně skvrnitý. Všechny odstíny plavé a pískové jsou povoleny. Přednost se dává jednotnému odstínu po celém těle.
Hlava: srst na mozkovně spadá až téměř na nosní hřbet. Vous na bradě je dlouhý a bohatý, vousy kryjí celou čenichovou partii a jsou velmi husté. Mozkovna je kulatá a široká, stop je vyznačen.
Nos: široký, nozdry dobře otevřené; černý nebo hnědý ve vztahu ke zbarvení srsti. Čenichová partie je hranatá, nosní hřbet široký. Pysky silné, celé kryty dlouhou srstí; pigmentace pysků černá nebo hnědá.
Zuby: silné, čelisti stejně dlouhé; nůžkový skus.
Oči: kulaté, preferovány jsou tmavě hnědě; pigmentace očních víček černá nebo tmavě hnědá.
Uši: nízko zavěšené, ve výši očí nebo trochu níže, dlouhé, ploché, široké, kryté dlouhou kučeravou srstí; nataženy směrem k nosu, přesahují jeho konec nejméně o 5 cm (včetně osrstění).
Krk: krátký a silný.
Tělo: hřbet silný, horní linie pevná. Bedra klenutá, krátká a silná, záď z profilu zakulacená. Hrudník široký, dobře vyvinutý, hluboký, dosahuje do úrovně lokte, žebra klenutá, ne sudovitá.
Ocas: poněkud zvednutý, při akci nesen nad linií hřbetu, nasazený nízko, na konci tvoří mírný háček.
Hrudní končetiny: lopatky šikmé, rámě silné a osvalené, předloktí rovné, se silnými kostmi, kolmo postavené, kompletně kryté dlouhou srstí.
Pánevní končetiny: stehna lehce šikmá, dobře formovaná. Hlezna nízko položená, dobře zaúhlená, nadprstí kolmá.
Tlapy: kulaté, široké, celé zakryté srstí.
Srst: dlouhá, vlnatý, kadeřavá, může být zaknocená, hustá, v přirozeném stavu pokrývá celé tělo. Odnepaměti byl stříhán a může se upravovat do specifické fazóny, což usnadňuje pracovní využití a péči.

Zdroj: „Pes nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí“, Michal Císařovský
„Rasseporträt“, Barbet Club Schweiz

 
Tvorba stranek pro chovatele